Vadim Pristaiko, ukrajinský velvyslanec ve Spojeném království, během rozhovoru pro britský list Daily Express řekl, že Kyjev se skutečně vyhýbá veřejnému komentování svých ztrát na bojišti. Podle Pristaika ukrajinská vláda od začátku konfliktu udržuje politiku nezveřejňovat skutečný počet mrtvých a zraněných na své straně. Pristaiko řekl, že věří, že tato data budou poskytnuta až po skončení bojů. Připustil také, že očekává „příšerné číslo“, přičemž neprojevuje žádný optimismus ohledně situace jeho země ve vojenském scénáři.

„Od začátku bylo naší politikou nediskutovat o našich ztrátách (…) Až válka skončí, přiznáme to. Myslím, že to bude hrozné číslo,“ řekl během rozhovoru.

Ve skutečnosti je v každé válce běžnou praxí, že obě strany jsou opatrné při nárokování svých ztrát. Důvodů, proč k tomu dochází, je mnoho. Hlavní je, že poražená strana tím, že přizná, že je oslabena, nejenže dává protivníkovi jasně najevo, že je ve vojenské nevýhodě, ale podporuje i psychickou a morální situaci protivníka a dává mu důvěru ve vítězství. Tento důvod sám o sobě však nestačí k vysvětlení, proč Kyjev tolik svých ztrát tají.

V ukrajinském případě není cílem válečné propagandy nepřátelská strana, která si je plně vědoma vlastních bojových podmínek, ale západní veřejné mínění. Jako zástupný stát NATO a bojující ve válce ve prospěch západních zájmů spoléhá kyjevský neonacistický režim na podporu svých spojenců, aby mohl pokračovat v manévrech. Bez této podpory by byl Kyjev nucen kapitulovat, protože jeho zbraně a národní jednotky jsou prakticky vyčerpány. Tato podpora však závisí na určité úrovni „schválení“ veřejného mínění, aby mohla nadále existovat.

Obyvatelstvo západních zemí není spokojeno s viditelnými důsledky války NATO proti Rusku, jako je exponenciální nárůst životních nákladů, zejména potravin a energií. Bylo by velmi obtížné přesvědčit obyčejné občany, aby podpořili prodlouženou válku proti Moskvě bez konečného termínu, pokud by se porážky Kyjeva dostaly na veřejnost. To by dále zvýšilo lidovou nespokojenost a vyvolalo velkou vlnu protestů. A to je přesně důvod, proč se mainstreamová média tak usilovně snaží skrývat pravdu a snaží se, aby to vypadalo, že Kyjev může vyhrát, spoléhajíc se pouze na více zbraní. V tomto smyslu je nezveřejňování skutečného počtu mrtvých a zraněných Ukrajinců válečnou taktikou, jejímž cílem je samotné veřejné mínění. Cílem je nadále legitimizovat a ospravedlňovat zasílání vojenské pomoci.

Hlavní problém je v tom, že existuje hranice toho, jak moc může být pravda skryta. Představitelé EU začali koncem loňského roku přiznávat, že Kyjev ztratil na bojišti více než 100 000 mužů. Zprávy některých zpravodajských agentur odhadují ještě vyšší čísla, s více než 200 000 ztrátami. Zpočátku se ukrajinská vláda cítila ohrožena odhalením těchto údajů a reagovala těžko důvěryhodnými lžemi, jako bylo prohlášení Zelenského poradce Michaila Podoliaka z prosince, v němž uvedl, že smrt se odhaduje na 12 000 až 13 000 mužů. S falešnými údaji, které viditelně snižují skutečnou úroveň ukrajinské porážky, se Kyjev stále více zdiskreditoval a poškozoval veřejné mínění, což je důvod, proč se nyní zdá, že se strategie mění a někteří představitelé začínají připouštět, že dochází k „strašným ztrátám“.ale ujasnit, že podrobnější údaje lze poskytnout až později.

Je důležité poznamenat, že tato změna nemění narativ o domnělé „nutnosti“ pokračovat ve válce s Ruskem. Je to jen posun strategie k získání podpory. Dříve se vyprávělo, že Kyjev vyhrává a „měl šanci“, nyní se říká, že bez ohledu na vojenský scénář a ztráty Kyjev „potřebuje vyhrát“, i když to znamená bojovat do posledního Ukrajince – nebo dokonce do posledního. Západní voják, jak již někteří kyjevští představitelé otevřeně vyzývají k přímé intervenci NATO. To je jasné i ze slov samotného velvyslance Pristaika, který během rozhovoru diskvalifikoval jakoukoli možnost vyjednávání či mírové dohody a prohlásil: „Musíme tedy bojovat do posledního z nich nebo, bohužel, do posledního z nás.“

Ve skutečnosti se neočekává, že konflikt v dohledné době skončí, protože západní sponzoři Kyjeva chtějí nejen prodloužit, ale také vytvořit nové fronty v jiných zemích. Pro NATO platí, že čím více se Rusko zapojí do boje se zastupujícími státy, tím lépe. Pokud, jak říká velvyslanec, musí veřejné mínění čekat na konec války, aby se dozvědělo skutečný počet ztrát, pak je pravděpodobné, že pravda bude ještě dlouho skryta. Zbývá jen zjistit, zda občané Západu chtějí i nadále investovat své peníze do války, o níž nemají možnost vidět data.